úterý 10. dubna 2018

Nejstarší lidské ostatky mimo Afriku nalezeny v Saúdské Arábii. Nikoliv...

Médii se prohnala zpráva o nálezech prstních článků moderních lidí ze Saúdské Arábie starých přibližně 90 tisíc let. Jedná se prý o nejstarší doklad migrace moderních lidí z Afriky (https://www.nytimes.com/2018/04/09/science/a-fossilized-finger-bone-may-be-from-the-earliest-humans-on-the-arabian-peninsula.html , https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/v-saudske-arabii-objevili-90-tisic-let-stare-fosilie-lidskeh/r~7f18cd3e3c9a11e8a79a0cc47ab5f122/).

Tak to samozřejmě není. Je těžké odlišit neandrtálce od moderních lidí pouze podle článků prstů. Z Blízkého východu, z Izraele, známe kompletní lebky (z jeskyně Skhul a Qafzeh), které jsou přibližně stejně staré a patří moderním lidem. Pravdou je, že tyto lebky mají výrazní neandrtálské rysy, a byly zřejmě hybridem nebo předkem obou, s tím že blíže měli k nám než k neandrtálcům. Jak ale poznat něco takové u článků prstů? To je zcela nemožné.

Dalším podobně starým nálezem jsou zuby a spodní čelist z Číny, jejich stáří je přibližně 100 tisíc let. (mimochodem, ta spodní čelist se velmi podobá čelistem z lebek nalezených v Izraeli). Je pozoruhodné, že nejstarší ostatky moderních lidí, kteří se vydali z Afriky nacházíme až v daleké Číně.

To ale není vše. Stáří 100 tisíc let přesahují také nástroje, které bezpochyby patřily moderním lidem, a byly nalezeni na jihu Arabského poloostrova. Jedná se o kamennou industrii zvanou nubijský komplex.

Mnohem starší jsou však kamenné nástroje z Jordánska. Jejich stáří bylo stanoveno na 250 tisíc let a vzhledem k tomu, že jsou velmi podobné moderním nástrojům vyráběným v této době v Africe, kde s právě pohybovali nejstarší moderní lidé, je velmi pravděpodobné, že byli autory těchto nálezů z Blízkého východu.

https://www.sciencedaily.com/releases/2018/04/180409112551.htm


pondělí 19. března 2018

Nejstarší analyzovaná DNA ze severu Afriky přináší více otázek než odpovědí

Německému týmu se podařilo analyzovat několik vzorků DNA z ostatků starých 15 tisíc let ze severu Maroka, poblíže jeskyně Taforalt. Jedná se o dosud nejstarší vzorky DNA z Afriky.

V mužské linii patřily vzorky k haploskupinám E-M215, které jsou blízce příbuzným těm z blízkovýchodního Natufianu. V ženské linii patřili mezi haplogrupy U6a a M1b, které se nachází převážně v Severní Africe dodnes.

Analýza jaderné DNA ukazuje opět na blízkou podobnost s lidmi Natufiénu. Další komponenta je docela záhadná, protože má blízko k východoafrickému kmeni Hadza, ale také k západoafričenům. Jedná se zřejmě o nějakou starou, dosud neznámou, dnes již vymřelou populaci, která se původně nacházela na severu Afriky. Překvapením je nulová vazba na Evropu. Ta se očekávala vzhledem k tomu, že v této oblasti dominovala kultura Iberomaurusian, která má silné vazby do Evropy. Vztah s Natufiénem je také zvláštní, protože vzorky jsou příliš staré (o pár tisíc let starší než Natufién) na to, aby mohly být důsledkem expanze lidé této kultury, i když tak vypadají.

Přijatelným vysvětlením by mohlo být, že lidé Natufiénu zřejmě pochází z východní Sahary a na Blízký východ přišli později než na západní Saharu. Na západní Sahaře se smísili s předchozí starší populací. Genetický vliv Evropanů na severní Afriku spojovaný s Iberomaurusianem je zřejmě jen iluzí.

http://science.sciencemag.org/content/early/2018/03/14/science.aar8380

https://indo-european.eu/2018/03/pleistocene-north-african-genomes-link-near-eastern-and-sub-saharan-african-human-populations/


čtvrtek 22. února 2018

Dosud nejrozsáhlejší studie DNA pravěkých evropanů

Stovky genetických vzorků z Evropy ukazují, jak probíhaly migrace v průběhu pravěku. Není nic překvapivého, že zemědělci se šířili z jihovýchodu na severozápad a do svých genů nechali proniknout jen minimum z původních obyvatel.

Velmi zajímavá situace nastala na začátku 3. tisíciletí před naším letopočtem. Na západě Evropy se objevuje kultura zvoncových pohárů, která velmi vznikla v pobřežních oblastech severního Iberského poloostrova. Rychle se objevila v západní Evropě, zřejmě s centrem na dolním Rýnu. DNA nositelů této kultury však ukazuje, že její šíření nebylo doprovázené žádnou výraznou migrací.

Pravý pak se odehrál s příchodem nomádských indoevropanů, také v začátcích 3. tisíciletí před naším letopočtem. Ti se velmi rychle rozšířili z ponticko-kaspické stepi do dnešního Polska, Německa a celé střední Evropy a dostali se do kontaktu s lidmi kultury zvoncových pohárů. Invaze na Britské ostrovy, která začala před 4500 lety měla velmi zajímavých dopad. Přinesla sice kulturu původem zvoncových pohárů původem z Iberského poloostrova, ale geny patřily indoevropanům ze středoasijských stepí. Genetický vliv byl tak výrazný, že z původních obyvatel zůstalo jen 10%.

https://www.nature.com/articles/nature25738
https://www.nature.com/articles/nature25778

pátek 26. ledna 2018

Rekonstrukce osidlování Euroasie moderními lidmi na základě DNA

V dnešní době už známe celou řadu analyzovaných vzorků DNA z lidských fosílií Euroasie starých až 45 tisíc let. Na základě jejich srovnávání a také srovnáváním se současnými lidmi lze rekonstruovat přibližný scénář osidlování Euroasie.

Před přibližně 40 tisíci lety žili v Euroasii minimálně 4 různé populace: Bazální Euroasiaté (BEA) na Blízkém východě, Evropané v Evropě, Východoasiaté na severu dnešní Číny a populace Ust-Ishim (spolu s Oase 1), která je jakýmsi prvním potomkem bazálních euroasiatů. První se od BEA oddělili Ust-Ishim, pak asiaté s evropany, kteří zřejmě představovali druhou osidlovací vlnu.

V době kdy doba ledoví spěla ke svému vrcholu, před 35-15 tisíci lety došlo k jistým změnám. Evropská populace se rozšířila po Sibiři, na jejím východě se mísila s asijskou populací. Výsledkem byli předci dnešních indiánů.

Po skončení doby ledové došlo k migraci opačným směrem, kdy se obyvatelé Sibiře dostávají do Evropy a ovlivňují zdejší populaci. S příchodem zemědělců z Blízkého východu se do Evropy dostávají také (BEA). Další příchod asijských genů nastal s příchodem indoevropanů ze Střední Asie. V Evropě tak vzniká pozoruhodný mix, který přežilo dodnes.

BEA dnes již nežijí. Podobně druhá nejstarší populace Ust-Ishim + Oase 1, jejíž genom je dodnes nejvíce znát mezi Tibeťany.


http://dx.doi.org/10.1016/j.tig.2017.11.008

Tvar lebky nejstarších Homo sapiens a jeho mozek

Pokud srovnáme nejstarší lebky druhu Homo sapiens s těmi současnými, zjistíme, že velikost je přibližně stejná, tvar se ale liší. Od dob našeho nejstaršího příbuzného, který žil před 300 tisíci lety,  nám lebka poněkud povyrostla do výšky. Vědci předpokládají, že za touto změnou, která je pozorovatelná ještě před 100 tisíci lety, stojí změna tvaru mozku. Při této změně došlo se zvětšení převážně dvou oblastí mozku.

První je zapojena do orientace, pozornosti, vnímání podnětů, senzo-motorických transformací, které jsou základem plánování, vnímání prostoru, představivosti, sebeuvědomění, pracovní a dlouhodobé paměti, numerické zpracování a použití nástroje. Druhá část je spojována nejen s pohybem (koordinace pohybu a rovnováhy), ale také s prostorovým zpracováním, pracovní pamětí, jazykem, sociálním vnímáním a zpracováním emocí.

http://advances.sciencemag.org/content/4/1/eaao5961.full
https://www.mpg.de/11883269/homo-sapiens-brain-evolution

Nejstarší nález moderního člověka mimo Afriku

Archeologické objevy z Izraele nám přinesly v posledních letech řadu překvapení a ukázaly, že lidé expandovali z Afriky v průběhu miliónů let v mnoha vlnách. Nyní se díky izraelskému nálezu z jeskyně Misliya posunul objev moderního člověka mimo Afriku o více než 50 tisíc let na 175-200 000.

Před 200 tisíci lety došlo v Africe k výrazné populační explozi, která mohla znamenat migraci na Blízký východ. K podobné situaci ale došlo také před 250 tisíci lety, z této doby známe nálezy moderních nástrojů z Jordánska. Nelze rozhodnout, ke které z obou migračních vln daný nález patřil ale ta pozdější se zdá pravděpodobnější.

https://www.binghamton.edu/news/story/949/scientists-discover-oldest-known-modern-human-fossil-outside-of-africa

pátek 12. ledna 2018

Původ mezolitických skandinávců

Analýza DNA z ostatků mezolitických lidí ze Skandinávie a jejího okolí je vidět, že tamější populace vznikla kombinací západoevropských lovců (reprezentovaných vzorkem z jeskyně Louschbour v Lucembursku) a východoevropských lovců (reprezentovaných vzorkem Mal'ta severně od Bajkalu). To je známo už delší dobu. Podle nových nálezů staré DNA se ale ukazuje, že koncentrace asijských genů roste směrem k severnímu pobřeží dnešního Norska a nejvyšší je téměř až u polárního kruhu. To zřejmě znamená, že asijští lovci, příbuzní s chlapcem od bajkalského jezera, přišli do Skandinávie od severu přes dnešní severní Norsko a ne přes Baltskou oblast, jak se původně předpokládalo.

http://journals.plos.org/plosbiology/article?id=10.1371/journal.pbio.2003703