pátek 18. května 2018

Analýza pravěké DNA z jihovýchodní Asie

Podle 18 vzorků DNA od lidí, kteří žili ve Vietnamu, Thajsku, Myanmaru a Kambodži před 4100 až 1700 lety lze rekonstruovat formování současných obyvatel těchto oblastí. Lovci a sběrači zde žili zřejmě již před 45000 lety. Před 4500 lety začali z Číny přicházet první zemědělci, kteří se postupně mísili s místními lovci. Velmi pravděpodobně se jednalo o lid mluvící austroasijskými jazyky. V době bronzové započala další migrace z Číny. Před 3000 lety přišli do Myanmaru lidé mluvící Tibetobarmskými jazyky, před 2000 lety přišli do Vietnamu lidé Tai. O tisíc let se objevili v Thajsku, kde dominují dodnes. Ve Vietnamu stejně jako v Kambodži dodnes dominuje austroasijské jazyky: vietnamština a kambodžština(kmérština).

https://hms.harvard.edu/news/window-past

čtvrtek 17. května 2018

Homo naledi uměl mluvit

Pozoruhodný lidský druh Homo naledi, který žil v jižní Africe před 300 tisíci lety, nepřestává překvapovat. Homo naledi měl velmi malý mozek, kapacita jeho mozkovny byla pouze 0,5 litru, tedy méně než poloviční ve srovnání se současnými lidmi, ovšem také jeho celková hmotnost byla zhruba poloviční. Antropologové si dlouho lámali hlavu nad pohřbem mnoha jedinců tohoto druhu, který jasně vypovídá o tom, že musel umět plánovat a vytvářet složité rituály a pracovní postupy. Takové schopnosti mu nechtějí přiznat, když měl tak malý mozek.

Jenže nedávná studie mozkovny Homo naledi odhalila, že jeho mozek se tvarově velmi podobal našim mozkům, měl vyvinuté operculum frontale a další části podobně jako má současný člověk. Zajímavé je, že právě tyto části mozku se podílí na řeči. Je  tedy velmi pravděpodobné, že Homo naledi uměl mluvit.

https://anthropology.net/2018/05/15/the-presence-of-the-frontal-opercula-in-homo-naledi/

pátek 11. května 2018

Detaily o původ Indoevropanů

Důkladná analýza DNA ze 74 archeologických vzorků z Asie poodhalila další detaily úspěšného vzestupu Indoevropanů. Existuje několik překvapivých zjištění:

1. Zatím se zdá, že první lidé, kteří domestikovali koně patřili do kultury Botai v dnešním Kazachstánu. Nejsou geneticky spřízněni se slavnou Jámovou kulturou. Ta se objevuje o 400 let později více na západě (na Ukrajině) a celkem jednoznačně je spojována s Indoevropany. Zatímco lidé Botai mají blízko k severoasiatům (pravěkým obyvatelům Sibiře), lidé Jámové kultury jsou příbuzní Kavkazanů. Botai jako první domestikovali koně, nebyli to ale předci dnešních koní, patřili do jiného plemene. O něco později lidé Jámové kultury na západě také domestikovali koně (nevíme jestli pod vlivem Botai), tentokrát už toho správného, který postupně začal dominovat celému Euroasijskému kontinentu. Koně lidí Botai zcela vymřeli, stejně jako jejich jazyk, který byl pravděpodobně spřízněn s Ugrofinskou jazykovou rodinou (jak naznačují materiální prvky této kultury).

2. Expanze Jámové kultury, která probíhala na východ, zcela obešla kulturu Botai a skončila zformováním jihosibiřské kultury Afanasevo, o které se předpokládá, že ji tvořili předci Tocharů. Lidé jámové kultury a kultury Afanasevo jsou geneticky stejní.

3. Expanze Indoevropanů do Anatolie skoro vůbec neproběhla. DNA lidí z chetitského státu je prakticky shodná jako z předchozích období. K jazykové změně muselo dojít více kulturním vlivem, než migrací lidí. Podle záznamů z Ebly víme, že Indoevropské jazyky se objevují v Anatolii už ve 25. století BC, ještě před expanzí jámové kultury.

http://science.sciencemag.org/content/early/2018/05/08/science.aar7711.full

úterý 10. dubna 2018

Nejstarší lidské ostatky mimo Afriku nalezeny v Saúdské Arábii. Nikoliv...

Médii se prohnala zpráva o nálezech prstních článků moderních lidí ze Saúdské Arábie starých přibližně 90 tisíc let. Jedná se prý o nejstarší doklad migrace moderních lidí z Afriky (https://www.nytimes.com/2018/04/09/science/a-fossilized-finger-bone-may-be-from-the-earliest-humans-on-the-arabian-peninsula.html , https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/v-saudske-arabii-objevili-90-tisic-let-stare-fosilie-lidskeh/r~7f18cd3e3c9a11e8a79a0cc47ab5f122/).

Tak to samozřejmě není. Je těžké odlišit neandrtálce od moderních lidí pouze podle článků prstů. Z Blízkého východu, z Izraele, známe kompletní lebky (z jeskyně Skhul a Qafzeh), které jsou přibližně stejně staré a patří moderním lidem. Pravdou je, že tyto lebky mají výrazní neandrtálské rysy, a byly zřejmě hybridem nebo předkem obou, s tím že blíže měli k nám než k neandrtálcům. Jak ale poznat něco takové u článků prstů? To je zcela nemožné.

Dalším podobně starým nálezem jsou zuby a spodní čelist z Číny, jejich stáří je přibližně 100 tisíc let. (mimochodem, ta spodní čelist se velmi podobá čelistem z lebek nalezených v Izraeli). Je pozoruhodné, že nejstarší ostatky moderních lidí, kteří se vydali z Afriky nacházíme až v daleké Číně.

To ale není vše. Stáří 100 tisíc let přesahují také nástroje, které bezpochyby patřily moderním lidem, a byly nalezeni na jihu Arabského poloostrova. Jedná se o kamennou industrii zvanou nubijský komplex.

Mnohem starší jsou však kamenné nástroje z Jordánska. Jejich stáří bylo stanoveno na 250 tisíc let a vzhledem k tomu, že jsou velmi podobné moderním nástrojům vyráběným v této době v Africe, kde s právě pohybovali nejstarší moderní lidé, je velmi pravděpodobné, že byli autory těchto nálezů z Blízkého východu.

https://www.sciencedaily.com/releases/2018/04/180409112551.htm


pondělí 19. března 2018

Nejstarší analyzovaná DNA ze severu Afriky přináší více otázek než odpovědí

Německému týmu se podařilo analyzovat několik vzorků DNA z ostatků starých 15 tisíc let ze severu Maroka, poblíže jeskyně Taforalt. Jedná se o dosud nejstarší vzorky DNA z Afriky.

V mužské linii patřily vzorky k haploskupinám E-M215, které jsou blízce příbuzným těm z blízkovýchodního Natufianu. V ženské linii patřili mezi haplogrupy U6a a M1b, které se nachází převážně v Severní Africe dodnes.

Analýza jaderné DNA ukazuje opět na blízkou podobnost s lidmi Natufiénu. Další komponenta je docela záhadná, protože má blízko k východoafrickému kmeni Hadza, ale také k západoafričenům. Jedná se zřejmě o nějakou starou, dosud neznámou, dnes již vymřelou populaci, která se původně nacházela na severu Afriky. Překvapením je nulová vazba na Evropu. Ta se očekávala vzhledem k tomu, že v této oblasti dominovala kultura Iberomaurusian, která má silné vazby do Evropy. Vztah s Natufiénem je také zvláštní, protože vzorky jsou příliš staré (o pár tisíc let starší než Natufién) na to, aby mohly být důsledkem expanze lidé této kultury, i když tak vypadají.

Přijatelným vysvětlením by mohlo být, že lidé Natufiénu zřejmě pochází z východní Sahary a na Blízký východ přišli později než na západní Saharu. Na západní Sahaře se smísili s předchozí starší populací. Genetický vliv Evropanů na severní Afriku spojovaný s Iberomaurusianem je zřejmě jen iluzí.

http://science.sciencemag.org/content/early/2018/03/14/science.aar8380

https://indo-european.eu/2018/03/pleistocene-north-african-genomes-link-near-eastern-and-sub-saharan-african-human-populations/


čtvrtek 22. února 2018

Dosud nejrozsáhlejší studie DNA pravěkých evropanů

Stovky genetických vzorků z Evropy ukazují, jak probíhaly migrace v průběhu pravěku. Není nic překvapivého, že zemědělci se šířili z jihovýchodu na severozápad a do svých genů nechali proniknout jen minimum z původních obyvatel.

Velmi zajímavá situace nastala na začátku 3. tisíciletí před naším letopočtem. Na západě Evropy se objevuje kultura zvoncových pohárů, která velmi vznikla v pobřežních oblastech severního Iberského poloostrova. Rychle se objevila v západní Evropě, zřejmě s centrem na dolním Rýnu. DNA nositelů této kultury však ukazuje, že její šíření nebylo doprovázené žádnou výraznou migrací.

Pravý pak se odehrál s příchodem nomádských indoevropanů, také v začátcích 3. tisíciletí před naším letopočtem. Ti se velmi rychle rozšířili z ponticko-kaspické stepi do dnešního Polska, Německa a celé střední Evropy a dostali se do kontaktu s lidmi kultury zvoncových pohárů. Invaze na Britské ostrovy, která začala před 4500 lety měla velmi zajímavých dopad. Přinesla sice kulturu původem zvoncových pohárů původem z Iberského poloostrova, ale geny patřily indoevropanům ze středoasijských stepí. Genetický vliv byl tak výrazný, že z původních obyvatel zůstalo jen 10%.

https://www.nature.com/articles/nature25738
https://www.nature.com/articles/nature25778

pátek 26. ledna 2018

Rekonstrukce osidlování Euroasie moderními lidmi na základě DNA

V dnešní době už známe celou řadu analyzovaných vzorků DNA z lidských fosílií Euroasie starých až 45 tisíc let. Na základě jejich srovnávání a také srovnáváním se současnými lidmi lze rekonstruovat přibližný scénář osidlování Euroasie.

Před přibližně 40 tisíci lety žili v Euroasii minimálně 4 různé populace: Bazální Euroasiaté (BEA) na Blízkém východě, Evropané v Evropě, Východoasiaté na severu dnešní Číny a populace Ust-Ishim (spolu s Oase 1), která je jakýmsi prvním potomkem bazálních euroasiatů. První se od BEA oddělili Ust-Ishim, pak asiaté s evropany, kteří zřejmě představovali druhou osidlovací vlnu.

V době kdy doba ledoví spěla ke svému vrcholu, před 35-15 tisíci lety došlo k jistým změnám. Evropská populace se rozšířila po Sibiři, na jejím východě se mísila s asijskou populací. Výsledkem byli předci dnešních indiánů.

Po skončení doby ledové došlo k migraci opačným směrem, kdy se obyvatelé Sibiře dostávají do Evropy a ovlivňují zdejší populaci. S příchodem zemědělců z Blízkého východu se do Evropy dostávají také (BEA). Další příchod asijských genů nastal s příchodem indoevropanů ze Střední Asie. V Evropě tak vzniká pozoruhodný mix, který přežilo dodnes.

BEA dnes již nežijí. Podobně druhá nejstarší populace Ust-Ishim + Oase 1, jejíž genom je dodnes nejvíce znát mezi Tibeťany.


http://dx.doi.org/10.1016/j.tig.2017.11.008