čtvrtek 20. července 2017

Lidé údajně osídlili Austrálii už před 65 tisíci lety

Data osídlení různých oblastí se stále posouvají tak, jak se objevují nové archeologické nálezy, které svým stářím občas předčí ty předchozí. Všechno má ale své meze a nález středověké mince na keltském hradišti vyvolá spíš otázky týkající se okolností nálezu než by posunul obecně přijímanou hranici středověku.

Podobný překvapivý nález se podařil v Austrálii. Kamenné nástroje nalezené pod skalním převisem na severu kontinentu byly datovány pomocí opticky stimulované luminiscence na 65 tisíc let. Za nejzazší datum příchodu australských domorodců se přitom považuje 55 tisíc let. Posunout tuto hranici o 10 tisíc let není bohužel tak jednoduché, protože stáří 55 tisíc pro Austrálce neposkytovala doposud jen archeologie, ale také genetika. Z celé situace existují pouze tato východiska:


  1. Do Austrálie skutečně přišli lidé před 65 tisíci lety, ale nebyli to předci současných Austrálců. Měli jiný genetický profil.
  2. Poměrně mladá metoda opticky stimulované luminiscence má metodickou chybu, nebo byla špatně použita.
  3. Je třeba revidovat genetické hodiny pro mitochondriální DNA, chromozom Y a jadernou DNA, přestože v celé řadě jiných situací celkem dobře odpovídají archeologickým nálezům.

Nejpravděpodobnější je bod 2. protože by to nebylo poprvé, kdy datování pomocí OSL dává mnohem vyšší výsledky než ostatní metody (jako třeba v případě Mungo).

http://www.washington.edu/news/2017/07/19/artifacts-suggest-humans-arrived-in-australia-earlier-than-thought/

pondělí 10. července 2017

Nejstarší mtDNA neandrtálce

Vědci z Max Plankova Institutu analyzovali nejstarší mitochondriální DNA neandrtálce ze stehenní kosti nalezené v Německu v roce 1937. Její stáří bylo stanoveno na 124 tisíc let.

Existuje mnohem starší analyzovaná mitochondriální DNA neandrtálce, shodou okolností také ze stehenní kosti, ale ze Španělska. Ta ovšem nepatří do linie neandrtálců, ale má blíže k Denisovanům. Jaderná DNA je však neandrtálská.

Jak je to vůbec možné a co to znamená? Znamená to, že evoluce není zdaleka přímočará a jednoduchá. Předci neandrtálců, kteří se od lidí oddělili před přibližně 700 tisíci lety, měli blízko k Denisovanům. Ovšem později získali mitochondriální DNA od lidské linie. Současný nález pomohl přibližně určit událost, kdy k tomu došlo. Bylo to před 470-220 tisíci lety.

Někdy v této době se do Evropy mezi neandrtálce dostala mitochondriální DNA, která pochází z lidského rodu. Střední doba rozsahu je 345 tisíc let. To je velmi pozoruhodné, protože nejstarší lidská lebka byla nedávno předatována na 280-350 tisíc let. Také nejstarší mužský předek byl datován na podobné stáří - 291 tisíc let.

Skutečně to vypadá, že před více než 300 tisíci lety předci moderních lidí zažívali dobré časy. Rozšířili se po Africe a snad až do Evropy a všude po sobě zanechali stopy. V Evropě v neandrtálské mtDNA, v severní Africe po nich zůstaly lebky a v západní Africe dodnes přežila jedna mužská linie chromozomu Y.

http://www.shh.mpg.de/464174/neandertaler-dna-posth

čtvrtek 8. června 2017

Homo sapiens z Jebel Irhoud je starý 300 tisíc let


Několik lidských ostatků archaických Homo sapiens z marockého Jebel Irhoud bylo nalezeno už v šedesátých letech. Další nálezy, převážně opracovaných kostí zvířat, pak pochází z devadesátých a nultých let. Celou dobu se předpokládalo stáří naleziště kolem 160 tisíce let.

Nyní však skupina vědců z Max Plankova institutu provedla přesné datování pomocí termoluminiscence a zjistila, že stáří archaických lidí je neuvěřitelných 300 tisíc let. Do této doby zapadají i další kosti zvířat zde nalezených, ale hlavně velká podobnost lidské lebky s jihoafrickou fosílií z Florisbad, která je stará 260 tisíc let. (Nález z Florisbad je považována ze přechodný druh mezi Homo heidelbergensis a  Homo sapiens a dostal název Homo helmei)

To je převratný objev. Etiopská lebka Omo II, která byla se svým stářím 200 tisíc let považována za nejstarší fosílii člověka se řadí na druhé místo. Neandrtálci, jejichž nejstarší ostatky z Británie, dosahují pouhých 230 tisíc let, jsou tím pádem mnohem mladší než moderní lidé.

https://en.wikipedia.org/wiki/Jebel_Irhoud

úterý 30. května 2017

Nejstarší osídlení Jižní Ameriky

Pod haldami vytvořenými pravěkými lidmi na archeologickém nalezišti Huaca Prieta byly nalezeny nástroje a různé předměty svědčící o činnosti lidí staré 15 000 let. Dosud nejstarší stopy lidí v jižní Americky pocházely z Monte Verde z jižního Čile a byly jen o 200 let mladší. V Monte Verde se však nachází vrstva stará 33 tisíc let, o které někteří badatelé tvrdí, že také obsahuje pozůstatky po činnosti lidí.

V Severní Americe je nejstarším nalezištěm Topper Site v Jižní Karolíně a Meadowcroft v Pensilvánii, obě stará 16 tisíc let. Nedávno však byly v Kalifornii nalezeny kosti mastodontů, které nesou stopy po opracování lidmi, jejich stáří je neuvěřitelných 130 tisíc let.

http://advances.sciencemag.org/content/3/5/e1602778

středa 24. května 2017

Nejstarší Hominin je z Evropy

Starý nález spodní čelisti Graecopithecus freybergi byl podroben důkladné analýze a výsledek přinesl velmi zajímavé překvapení. Tvar stoliček naznačuje, že se jedná o příslušníka tribusu Hominini, který má blíže k rodu Homo než k rodu Pan. Za dosud nejstaršího člena Hominini byl považován Sahelanthropus. Graecopithecus je o zhruba 200 tisíc let starší. Zajímavé je také to, že se pochází z Evropy a ne z Afriky jako všichni ostatní Hominini. V této době docházelo k ochlazení a vysušení Středomoří a k jednom z prvních rozšiřování Sahary. Oba nálezy Graecopithecus (čelist z Řecka a zub z Bulharska) se vyskytovaly ve stepních oblastech.

http://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0177127

http://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0177347

úterý 9. května 2017

Osidlování Indie

Nová studie genetiky současných obyvatel Indie ukazuje možné scénáře osidlování tohoto subkontinentu.

Mateřská linie (mtDNA) je v Indii velmi stará a dosahuje až k příchodu prvních lidí. Mužská linie (chromozom Y) je mnohem mladší a doznala velkých změn s příchodem Indoevropanů před 3500 lety.

Brzy po výbuchy Toby, před 74 tisíci lety, se v Indii objevily mitochondriální haploskupiny M, N a R. Před 45 tisíci lety se v centrální Indie objevuje mikrolitická kultura a započala expanze z tohoto území do ostatních částí subkontinentu. Objevují se nové haploskupiny odvozené od M.

Před 20 tisíci lety přicházejí nové skupiny, které unikají před suchou dobou ledovou z jihozápadní Asie (HV, W4). Před 12 tisíci lety (mladší dryas) se přísun haploskupin (těch odvozených od N) ze západu zintenzivnil (W3a1, T2, N1a2).

S příchodem zemědělství do Indie ze západu můžou souviset haploskupiny K2a5, U1a3a, H13a2a a R0a2. Příchod Indoevropanů, nebo také Drávidů, je spojován s haploskupnami H2b, U1a1a2a. Mnohem výraznější je však pro dobu před 3 500 lety příchod haploskupiny R1a chromozomu Y.

https://bmcevolbiol.biomedcentral.com/articles/10.1186/s12862-017-0936-9

pátek 28. dubna 2017

Nové objevy z počátky rodu Homo

Počátky rodu Homo sahají do doby před více než 2 milióny lety. Vůbec nejstarší nález, který lze přiřadit k rodu Homo je z doby před 2,8 milióny lety.

Později se objevují jednotlivé druhy našeho rodu, jsou to:

Jaký je vztah mezi jednotlivými druhy a jak vznikaly? Na tuto otázku je velmi těžké odpovědět a celou rekonstrukci vývoje znesnadňuje fakt, že vůbec nemusí souhlasit stáří nálezu a doba vzniku druhu. Obecně se předpokládá, že Homo habilis a Homo rudolfensis jsou nejstaršími druhy a ostatní vznikly později, postupně byli však nahrazeni úspěšným Homo erectem, který jako jediný osídlil kromě Afriky také Eurasii. Nové objevy naznačují, že skutečnost byla mnohem složitější.

Zatím nejkomplexnější analýza kostí Homo floresiensis ukázala, že tento druh, který žil na indonéském ostrově Flores v době před 50 tisíci lety, tvoří sesterskou linii k Homo habilis. Nebo se dokonce od rodu Homo oddělil ještě před vznikem Homo habilis. Jeho stáří je tedy určitě přes 2 milióny let a do Asie se dostal zřejmě ještě před migrací Homo erectus před 1,8 milióny lety.

Dalším zjištěním je pravděpodobné stáří Homo naledi. To je podle morfologie odhadováno na 2,5-1,5 miliónu let, ale zdá se, že nálezy tohoto záhadného druhu z jižní Afriky jsou staré jen 250 tisíc let. Zřejmě tady dokázal na jihu Afriky přežít 1,75 miliónu let. To by nemusel být taková problém, protože něco podobného se podařilo i Homo gautengensis, který žil v této části světa více než milión let.

Může se také ukázat, že rod Homo není vůbec monofyletický. K jasné odpovědi musíme ale znát více informací, v průběhů posledních let se ale ukázalo, že každý další objev situaci ještě více komplikuje a vytváří další otázky aniž by odpověděl na předchozí,