Dějiny vlků a psů

Rod vlků má zřejmě původ v Africe, dodnes zde žijí nejstarší větve tohoto rodu - šakal a pes hyenovitý. Rozšířeni byli ale také v Asii a dobře se přizpůsobili ledovým dobám, protože dokázali přecházet přes chladné oblasti do Ameriky. Tam se objevuje ambrusterův vlk před 1,8 milióny lety a předek kojotů před 1,1 miliónem let. Silnější doby ledové během posledních 800 tisíc let izolovaly jednotlivé populace vlků a vznikala řada poddruhů, himalajský vlk před 630 tisíci lety, indický vlk před 270 tisíci lety.

Naprostá většina dnešních vlků má však původ před 40 tisíci lety, kdy se objevuje velmi úspěšná populace, která ovládla celou Euroasii a Ameriku. Brzy rozdělila na dvě skupiny, na jižní vlky, kteří žili v mírnějších oblastech Asie a beringské vlky, kteří lovili velké savce na arktických pláních od Evropy po Kanadu. Velmi blízko k této původní skupině má vlk starý 35 tisíc let, nalezený v sibiřském Tajmyru (1).

V té době přišli do Evropy a na jižní Sibiř moderní lidé vybavení na rozdíl od neandrtálců velkým darem empatie a spolupráce. Obě vlastnosti jsou typické i pro vlky, a tak se s nimi lidé dali dohromady. Spolu pak dokázali ulovit obrovské mamuty, mastodonty a další velké arktické savce. Nejstarší nálezy ochočených vlků pochází z Belgie (před 36 tisíci lety), z Altaje (před 33,5 tisíci lety) a z Moravy. Většina byla testována na DNA a žádný z nich nepatří do přímé linie současných psů, ale mají velmi blízko k haploskupině D současných psů. Ta se objevuje až v době před 20 tisíci lety v dnešním pomezí Ruska, Ukrajiny a Běloruska. Někdy tou dobou pronikla část východoasijských vlků do Japonska, měli haploskupinu F, která je o něco mladší než D.

Před 20 tisíci lety dosáhla ledová doba vrcholu a začalo se oteplovat. Populace beringských vlků rostla a začaly dominovat nové haploskupiny A, B a C. V Evropě patřila většina psů té doby do haploskupiny C, D byla odsunuta na druhé místo. Bylo stále tepleji a lovci spolu se psy odešli za mamuty na Sibiř. Před 17 tisíci lety překročili Beringovu úžinu a do Ameriky vstoupili předci Indiánů spolu se psy s haloskupinou A.

Opačným směrem, tedy z Ameriky do východní Asie se vydala malá skupina amerických vlků a dostala se až na Japonský ostrov Hokkaidó, tehdy spojený s pevninou. Vznikl tak hokkaidský vlk.

Jak se oteplovalo, ubývalo tundry a stejně tak i divokých beringských vlků, zato jejich domestikovaní příbuzní už doprovázeli člověka i v mírnějších oblastech a hlídal jejich nově vznikající sídliště. Z doby před 13 tisíci lety pochází čelist psa z Iráku a ze severní Číny, v obou případech už pes nedoprovázel kočující lovce, ale částečně usedlé vesničany.

Populace vlků ze jižní skupiny expanduje na sever a obsazuje prostor uvolněný beringskými vlky, na poslední chvíli se jižní vlci dostali přes mizející pevninský most do Ameriky. Před 10 tisíci lety začíná velká expanze zemědělců do Evropy a severovýchodní Afriky. Doprovod jim dělají psi převážně s haploskupinou A - konkrétně A1. Během pár tisíců let jsou původní haploskupiny psů v Evropě D a C téměř nahrazeny novou haploskupinou A1. Ve východní Evropě je ještě relativně nová haploskupina B.

Psi žijící v Číně mají řadu haploskupin A, které velmi pravděpodobně získali do beringských vlků při své pouti přes Sibiř. Do Japonska se dostali z Korei spolu se zemědělci kultury Yayoi před 2300 lety.
U několika psů v Japonsku a dokonce i u sibiřských husky byla nalezena linie japonských vlků. Poslední Japonský vlk byl spatřen v roce 1905. Někteří lidé doufají, že tento nejmenší z vlků a poddruh beringského vlka stále žije. Poslední hokkaidský vlk byl zastřelen v roce 1881.

Severská plemena ze Skandinávie mají několik procent mitochondriální linie D zřejmě z beringských vlků nebo od psů, kteří žili ve východní Evropě před příchodem zemědělců. Arktická plemena psů mají část DNA, která se podobá nejstarším vlků z Tajmyru, předků psů i současných vlků (1).

Beringští vlci, předci dnešních psů, vymřeli. Pouze populace italských vlků je považována ze jejich potomky, ale nesdílí žádnou linii se současnými psy. Celou Euroasii ovládla jižní skupina, dnešní vlk obecný (gray wolf).

http://www.cell.com/current-biology/fulltext/S0960-9822(15)00432-7
http://bmcevolbiol.biomedcentral.com/articles/10.1186/1471-2148-10-104
http://www.fsigenetics.com/article/S1872-4973(15)30034-X/abstract
http://mbe.oxfordjournals.org/content/26/12/2849